Bílé drobné vločky se klidně a tiše snáší k zemi. Stromy okolo i celý svět je přikrytý pod sněhobílou třpytivou peřinou a spí. Pomalým krokem procházím temným večerem a za sebou nechávám jen pomíjivé bílé stopy, které okamžitě zasypává další vrstva…
„Nemám čas.“ „Cože? To tam vážně budem celej víkend?“ „A kdy se jako budu učit? V pondělí píšu písemku!“ „A já zápočet!“ „A zase se nevyspíme.“ „Navíc tam určitě bude zima, přijedeme unavený, vyzpívaný, možná nemocný….“ …a šťastní!!! ;-) Ano,…