Rybičky v akváriu

Někdy mám problém zastavit své myšlenky. Vypnout jejich příval, zastavit se, zpomalit. Stává se mi to i tady – v Taizé. Součástí každé modlitby (ráno, v poledne i večer) je ticho – zhruba 10 minut ticha bez mluvení, bez zpěvu,… prostě ticho. Prostor pro přemítání nad přečteným textem z Bible, prostor pro ztišení a modlitbu. A já si sedím v kostele a myšlenky na mě útočí ze všech stran. Proč jsem udělala támhleto, proč jsem řekla tohle, jak se anglicky řekne tamto, nemám moc krátké tričko? Uff, pomoc! Připadám si jako zoufalá holčička, na kterou útočí a pokřikují malí protivní skřítci (a hrozí u toho svými lopatičkami).

Co s tím? Dnes jsem se s tímto pocitem/problémem svěřila své kontaktní sestře ( = sestra přidělená každé dobrovolnici v Taizé). Myslím, že o tom neslyšela poprvé. Začala hned mluvit o akváriu s rybičkami. „Nech svoje myšlenky odplout jako ryby, pošli je pryč. Ano, stane se, že k tobě přichází spoustu myšlenek, s tím nic neuděláš. Ale ty se jimi nesmíš začít zabývat. Jakmile začneš analyzovat, přebírat a hodnotit, jsi ztracená. Myšlenky přichází, s tím se nedá nic dělat, ale ty je nech být, nech je zase odplavat a nezaobírej se jimi. Pak budeš mít čas a prostor soustředit se na verše z Bible a na rozhovor s Bohem.“ Zkusím to.

P.S.: Často tady v Taizé myslím na to, jak to ten Bůh zvládá, když stovky až tisíce lidí na jednom místě s ním chce mluvit. Obdivuju Ho!