První jídlo dne

Jsem zvyklá snídat. Ráno vstanu a často zamířím rovnou do kuchyně – uvařit čaj, namazat rohlík (nebo dva až tři),… Proto pro mě první dny v Taizé byly těžké (respektive první rána). Ráno v Taizé začíná obvykle v 7:45 hodin, kdy začnou zvonit zvony. Vstanete, trochu se proberete, opláchnete obličej a už běžíte na ranní modlitbu. Na snídani dojde nejdříve tak ve čtvrt na deset.

První dny mi na ranní modlitbě pravidelně „kručelo v břiše“, můj žaludek se dost hlasitě hlásil o svůj příděl potravy. Postupně jsem si zvykla. Navíc jsem objevila určité kouzlo tohoto systému. :-) První věc, co ráno dělám, první ranní aktivita, není jídlo, ale setkání s Bohem. Modlitba. Zpěv. Pro mnohé tady je právě ranní modlitba ta nejdůležitější. Ráno načerpám energii (ne z jídla) na celý den, do nového dne vykročím posilněna Božím slovem. A nakonec i na to jídlo dojde – a mou první „snídaní“, prvním jídlem, ze kterého po celý den čerpám, je to jedno sousto, které přijímám v kostele.