"Až já budu šéf.."

… tak to budu dělat tak, jako bratří v Taizé – tedy s úsměvem, čajem a sušenkami. Pro nezasvěcené uvedu tři příklady:

Příklad první – ubytování

Ten, kdo přijede do Taizé už v sobotu, může v neděli pomáhat s vítáním nováčků – tak jsem se i já dostala do ubytovacího týmu. Na setkání s bratrem, který měl ubytování na starost, jsme se měli dozvědět, co a jak máme dělat. První a nejdůležitější instrukce, kterou bratr zopakoval několikrát, zněla: usmějte se a řekněte: „Welcome!“

Příklad druhý – čaj a sušenky

První týden v Taizé jsem strávila jako běžný účastník. Což znamená, že jsem dostala jednu „práci“, kterou jsem každý den vykonávala. Mým úkolem bylo spolu s dalšími otevřít a hlídat zahradu, udržovat v ní ticho a před zavíráním obejít a upozornit všechny rozjímající lidi. Náš tým zvaný „Source“ měl během týdne dvě setkání, kde jsme se my, hlídači ze všech směn, sešli a pod vedením bratra sdíleli své zážitky, diskutovali o tom, jak se nám práce líbí, pojídali sušenky a popíjeli čaj. Mezi zásadní otázky těchto setkání patřilo: „Jsou na vás lidé milí?“ a „Užíváte si vaši práci?“

Příklad třetí – kostelní tým

V mém prvním týdnu dobrovolničení jsem měla tři různé práce, které se každý den opakovaly – ranní uklízení domečků, odpolední úklid v kostele s přípravou svíček a rovnáním všeho a večerní vítání na modlitbě s udržováním ticha. Důležité heslo dobrovolníků v Taizé zní, že neděláme práci pro práci, ale proto, že chceme. A aby to tu mohlo fungovat. Prostě společně tvoříme Taizé jako krásné, čisté, příjemné a klidné místo pro setkání. Zmíním už jen zážitek z prvního setkání kostelního týmu – po krátkém úklidu, rovnání a přípravě jsme si (s čajem a sušenkami) společně zahráli veselou hru a až poté jsme ukončili naše pracovní setkání.