Sedím na zemi, zády opřená o topení, které příjemně hřeje. V rukou držím hrnek horkého čaje a oči upírám na mihotavý plamínek svíčky. V šeru našeho obývacího pokoje je hluk. Mluví zde několik lidí...často najednou. Slova se mi slévají a já vnímám pouze příjemný tón lidského hlasu, teplo a světlo svíčky. Vlastně ještě jeden vjem tu je. Pocit štěstí. Neuvěřitelný pocit, nevím, odkud přišel, ale najednou je tu. Cítím ho zcela zřetelně. Je krásný a nepopsatelný, připomíná mi cosi z dětství. Vím určitě, že jsem ho kdysi cítila, že tu býval, ale postupně se z mého života nejspíš někam vytratil. Dosud jsem se po něm nesháněla. Ale teď najednou vím, že mi chyběl. Moc!
Neděle se mi poslední dobou nějak ztrácí ve shonu všedních dní. Probíhá často v chaosu, ve zmatku příprav na školní pondělí, ve změti návratů z různých víkendových akcí, vybalování baťohů a dohánění toho, co se do pondělí mělo stihnout. Ale teď jsem zažila neděli opravdu nedělní. Po ranních bohoslužbách jsme se vydali na předadventní trhy...potom varhanní koncert v kostele...a potom? Potom návštěva! Obyčejná, nečekaná, bez obložených chlebíčků. Prostá návštěva příbuzných. Bez spěchu a bez stresu, příjemné povídání, pití čaje a TEN pocit! Ten krásný pocit z let, kdy k nám návštěvy chodily každou neděli, kdy jsme každou neděli trávili návštěvami příbuzných, povídáním a pojídáním, bez shonu a stresu.
Chci takové neděle zpátky! A budu za to bojovat! Myslím, že blížící se advent je vhodná doba. Proto vyhlašuji svůj vlastní boj za návrat klidných nedělí v kruhu blízkých.
Rád bych šel v tom bojíš s tebou.I já to tak kdysi měl, než jsem se odstěhoval sem na jih Moravy.Dřív i širší rodina držela při sobě a často se navštěvovali i s dětmi.Teď pohodlnost i internet nás drží v teple domova a když tu někdo uspořádá nějaký koncert,lidi nepřijdou,jen pár seniorů,kteří trpí osamělostí a nemají internet.Lidi si neváží toho nejcennějšího- být jeden s druhým.Potom se zamilují,vezmou se a až později zjistí,že se každý zavírá ve svém pokoji a žijí si stále svůj život skoro bez toho druhého.Chybí jim to někdy ale ten krok k sobě neučiní. Děti také zalezou každý zvlášť s notesem a tak je to po celý život.
Začíná advent, doporučuji roráty. Jedny z nejsilnějších zážitků...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.