Počasí už nám naznačuje, že (přestože je to pro mnohé opět překvapivé) i letos přijde zima. V posledních dnech začínáme nosit zimní bundy i boty, čepice a šály, rukavice a další ziměvzdorné doplňky. I já jsem se dnes do školy vydala trochu více zazimovaná...
Když se tak rozhlížím okolo, tak se mi zdá, že naše zahalenost před zimou je zároveň takové schovávání se před světem. Jsme až po uši skryti pod čepicemi, spěcháme se před zimou ukrýt do tepla budov a je nějak těžší dostat se ke druhému člověku blíž. Musíme překonat překážky v podobě vlněných šál a plyšových klapek na uši, musíme překonat překážky skloněných hlav bránících zimě dostat se nám pod bundu, musíme překonat překážky drkotajících zubů a spěchu, který nás žene po ulici neobvyklou rychlostí.
Dnes jsem šla po náměstí a potkala člověka, který se před zimou moc neskrýval. Asi ani nemohl. Neměl příliš teplého oblečení, možná ani neměl domov, kam by se šel ohřát. Stál venku na rohu a prodával Nový prostor. Prohodila jsem s ním jen pár slov...o zimě a o tom, že lidé s blížícími se Vánocemi začínají být opět trochu milejší..a šla jsem zase dál. Po pár metrech jsem si uvědomila, že jdu sice bez šátku, ale s hlavou vztyčenou a s nevědomým úsměvem na rtech..a že přestože mi asi fouká na krk a mrznou mi ruce, tak mi je nějak teplo. Teplo z radosti z milého setkání, možná z drobného dobrého skutku, nebo prostě jen teplo z pocitu štěstí. Dopřejte si také někdy taková vlastní kamínka k zahřátí Vaší duše. Vřele doporučuji. :-)
@kupička tohle přesně mě dneska napadlo, když jsem šla z kostela, že se vlastně do bundy schovávám před světem a že mi to tak nějak vyhovuje
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.