Láska jako lepidlo

"Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti." Kol 3,14

Asi se mnou budete souhlasit, že láska je jakýmsi pojítkem ve všech našich společenstvích, kterými jsou například rodiny, školní třídy, pracovní kolektivy, party kamarádů a podobně. Ve skupině, kde přebývá jakákoliv podoba lásky k bližnímu (ať už přátelství, láska mateřská, atd.) se cítíme lépe, než ve shromáždění jen tak halabala z povinnosti. Takové skupiny, kde se láska objevuje, mívají i mnohem delší a stabilnější trvání.

Ale proč zrovna lepidlo??? Jednoduše proto, že lepidlo považuji za jedno z nejkvalitnějších pojidel. Stačí ho málo, na spoji není vidět a přesto má neknečně dlouho trvající účinek. Dokonce by se dalo říct, že u kvalitního lepidla se tento pojící účinek s časem zvětšuje. Je lepší věci slepit natrvalo než třeba převázat šňůrkou, která se rozváže a povolí, stáhnout gumičkou, která zpuchří, omotat izolepou, která zakryje pravou tvář věci, stlouct hřebíkem nebo dokonce do jedné z věcí udělat díru aby do ní ta druhá zapadla. Taková spojení, která hyzdí nebo zakrývají spojované a časem se rozpadají, nám jsou k ničemu.

A tak je to i s láskou. Tam, kde vládne pravá, čistá, pevná láska, tam je propojení lidí trvalé a krásné. Proto bych přála nám všem, abychom ve všech našich společenstvích dokázali my, jako jedinci, vytvářet to láskou prostoupené prostředí, kde je příjemně všem příchozím.